10 dní v Izraeli: každý den jiný zážitek

Původně se mi 10 dní v Izrael zdálo jako hodně, co budeme tak dlouho dělat v Tel Avivu, který je tak na den, a v Jeruzalémě? No nic, pojedeme do Petry, myslela jsem si, když jsme bookovali letenky. Pak jsme si zjistili, že dostat se do Petry je finančně relativně náročný kvůli poplatkům za přechod hranic, a protože ani jeden z nás není až tak velký milovník dávné historie, tak jsme ji ze seznamu vyškrtli. Co tedy v Izraeli 10 dní?

Nakonec jsme byli nadšení – každý den úplně jiný zážitek – moře, hipsteřina, dávná historie, novodobá historie, poušť, vodopády… no dalo by se vydržet i dýl.

V tomhle článku zhruba pokryju základy naší cesty, a když bude čas, k těm nejzajímavšjším věcem se vrátím ještě později v separátních článcích.

DEN 1-3: TEL AVIV

Den 1-3 jsme strávili v Tel Avivu – přiletěli jsme kolem 10 ráno, celkem lehce prošli přes hraniční kontrolu (a to i přesto, že mám iránská víza v pasu, ta si vysloužila jen dvě extra otázky na účel cesty v Iránu a na moji práci tady v ČR) a na hotel dorazili kolem 13:00. Protože byl pátek poledne, vlak z letiště už nejezdil (asi kvůli šábesu, možná nějaká jiná porucha), takže jsme jeli nějakým shuttle autobusem zadarmo až do centra Tel Avivu, od tam taxíkem, protože jsme neměli potuchy, kde jsme, ani nás nenapadlo zkusit všudypřítomnou městskou wifi (o které jsme se dozvěděli až později). Spali jsme v Roger`s Guest House, kousek od pláže, což se ukázalo jako docela dobrá centrální poloha, cca 10-15 minut chůze od všech podstatných atrakcí v Tel Avivu, což je lepší, než být blízko třeba Jaffy, což znamená, že jste 30 minut od Rothschild bulváru.

Druhý den jsem se zúčastnili komentované prohlídky okolí Rothschild bulváru – zajímavé s ohledem na místní architekturu, oblast představuje největší koncentraci stylu bauhaus. Chvíli jsme chillovali na bulváru, chvíli na pláži a večer jsme si prošli starou Jaffu.

Třetí den jsme šli dopoledne na pláž, moře docela studený, takže já jsem si tam vlezla pro ten pocit, Pavel tam ale vydržel dovádět ve vlnách nenamazaný skoro hodinu – pak se hrozně divil, že má chycený ramena. Na oběd jsme zašli k nejlepšímu humusáři ve městě, Abu Hasan v Jaffě. Přes oběd tam evidentně chodí místní, na stůl se čeká, je tam neskutečný frmol, a než stihnete po dojezení odložit lžíci, už se na vás tlačí další hosté, že by si sedli. Servirují jenom humus, takže jídelák nečekejte, obsluha vás jenom ujistí, že vám donese ten nejlepší humus, co mají, že se není čeho bát. A mají pravdu. Humus mají skutečně výborný – člověk až tam konečně pochopí, že humus s pitou může klidně sloužit jako plnohodnotný oběd. Stojí navíc jenom kolem 20 ILS, takže super.

Večer jsme se pak přesouvali do Mitzpe Ramon v negevské poušti.

DEN 3-4: MITZPE RAMON

Autobusová síť funguje v Izraeli celkem spolehlivě, vyhledávat spoje lze celkem bez obav v Google mapách a díky číslům spojů člověk i ví, čím jet. Směrem na jih jel autobus skoro prázdný, v autobuse standardně USB port na nabíjení, a většinou i wifi. Záchod tam teda bohužel není, ale řidič vám kdyžtak někde zastaví. Nicméně Izrael je relativně malá země, takže nejdelší přesun autobusem nám zabral jako Praha-Brno před rekonstrukcí D1 bez zácp.

Mitzpe Ramon je městečko v Negevské poušti, které je zajímavé především proto, že leží hned vedle Makhtesh Ramon – kráteru, který je zajímavý z geologického hlediska. Dá se v něm trekovat, trasy od zhruba 10 km (podle toho, kde jste ubytovaní), ale klidně až po 20 km.

Spali jsme v Silent Arrow, takové stanové osadě bez elektřiny, ale zato s tekoucí vodou. Protože jsme se rozmysleli relativně pozdě, vyšlo na nás místo jen v hromadném stanu pro 20 lidí, naštěstí tam s námi spala jen jedna holčina. Spí se na starých matracích povlečených, po starými peřinami a dekami, ke kterým sice podle internetu pronajímají povlečení, to se nám ale s místním správce nepovedlo domluvit 😀 Dá se tam grilovat, i pěkně vařit, takže docela stylovka. Od autobusu je to asi 1,5 km pěšky.

Druhý den jsme se vydali na túru, bohužel nejsme schopní vstávat brzo (a vzít si s sebou vše hned napoprvé, takže jsme se museli po prvním ujítém kilometru vracet pro můj pas), takže jsme stihli jen ten nejkratší okruh (s 300 m převýšením dolů a nahoru přes pravé poledne i tak docela záhul pro mě netrénovanou výletnici), který má cca kolem 11 km a vede prostředkem kráteru. Pavla celou cestu nejvíc bavilo hledat izraelské stíhačky, které nám neustále kromě přestávky na oběd lítaly nad hlavou. Celá cesta nám zabrala kolem 6 hodin. O tipech pro výlet na poušť v separátním příspěvku.

DEN 4-7: JERUZALÉM A MRTVÉ MOŘE

Staré město je nádherné se svou architekturou, skrytými zákoutími, malebnými uličkami, zajímavými trhovci, ale zcela upřímně mě iritovalo všudypřítomnými frontami (stát přes hodinu na hrob Ježíše jsem odmítla), obrovskými skupinami turistů, které obcházet bylo za trest, a především nechápu odepření přístupu na Chrámovou horu všem kromě muslimů od 11:00 po zbytek dne, a chrámu jako takového po celou dobu. Navíc všichni kromě muslimů mají přístup jen jedním vchodem, kde se v rámech kontrolují zavazadla a lidi, takže se tam tvoří fronta. Dovedete si představit, že by se třeba Hostýn se svým chrámem nechal přístupný jen křesťanům? Nebo Svatovítská katedrála? Nebo Notre Dame? Upřímně tenhle přístup nechápu a ve městě, které by mohlo symbolizovat soužití všech tří velkých náboženství, to jen ilustruje celosvětovou tenzi.

Mnohem víc se mi tak líbilo na Mahane Yehuda trhu, který jsem víceméně objevili náhodou při ranní cestě na autobus k Mrtvému moři. Přes den normální trh s ovocem, kořením, zeleninou, pečivem, masem, čaji a pár stánky s kafem a pivem, se večer mění, místo stolků se zeleninou stojí stolky se shishou, hraje hudba, a pije se pivo. Večer to tam zkrátka vypadá třeba jako na Papiroenu v Kodani, nebo na Náplavce. Hispteřina jako noha, co vám budu povídat.

Mrtvé moře, Masada a Ein Gedi

Z Jeruzaléma se taky nejlépe dostanete k Mrtvému moři a do okolí. Celodenní výlet obvykle zahrnuje pevnost Masadu, oázu Ein Gedi a koupačku v Mrtvém moři. Se zájezdem to vyjde kolem 50-60 EUR (plus vstupy), my se rozhodli to dát autobusy na vlastní pěst, což nás vyšlo zhruba na 20-25 EUR na osobu (plus vstupy). Stihnout všechny tři věci se dá, ale je to docela rychlokurz. Vyjeli jsme v 8:00 z Jeruzaléma (možná by bylo lepší pro ty, co zvládnou, vyjet už autobusem v 7), autobus byl natřískaný, že si dost lidí nesedlo, přijďte tedy včas.

Prvně jsme jeli na Masadu, v 9:40 už byla Snake Path nahoru uzavřená pro vedro, takže jsme museli koupit lístek nahoru i dolů lanovkou za 78 ILS na osobu. Masada je zajímavá, jsou tam popisky těch nejzajímavšjích částí (závlaha, jak finálně padla, lázně atd.), no strávili jsme tam přes dvě hodiny, sprint na autobus, přesun do Ein Gedi.

Zvenku to nevypadá, ale v oáze Ein Gedi jsou krásný vodopády, a v některých z nich se dá koupat. Taky jsme se tam docela zapomněli, takže na další autobus směrem pláž Mrtvého moře opět sprintovali.

Při nástupu do autobusu jsme zjistili, že Mineral beach, kam jsme měli namířeno, je zavřená, takže jsme způsobili zmatek (ve kterém nás řidič, snad neúmyslně, obral o 20 ILS) a nakonec se nechali dovést k té asi nejturističtější pláži Kalia beach. Tam jsem zaplatili docela velký poplatek 59 ILS na osobu (na to, že jsme šli na pláž u moře), a položili se na hladinu Mrtvé moře. Zajímavost taky je, že jelikož moře vysychá rychlostí 70 cm za rok, tak se v prostorech, kde dřív bývala voda, tvoří pod zemí solné sluje, které praskají a tvoří pohyblivé písky, které umí zabít člověka. Proto je hodně pláží zavřených a je lepší si najít aktuální info na netu, ať nedopadnete jak my. Dá se to najít asi třeba na serveru Tourist Israel. 

Spali jsme v apartmánech Jonathan hotel, jelikož jsme tam byli ve čtyřech. Pokoje byly super-pidi, takže ve čtyřech trošku mačkačka, ale aspoň jsme měli každý pár vlastní pokoj.

DEN 7-10: GOLANSKÉ VÝŠINY

3 noci v městečku Tiberias na pobřeží Galilejského jezera, v podhůří Golan – původně asi největší gamble našeho výletu, nakonec asi největší highlight. A taky nejteplejší místo, kde jsme byli – až 40 stupňů. A taky místo, kde jsme měli v hostelu Tiberias krásnou trasu s výhledem, ale taky pár švábů na pokoji, čímž jsem si trochu rozšířila komfortní zónu pro případ, že pojedem někam, kde bude havěti víc.

Město samo si uchovává ráz pozdních 80., brzkých 90. let mořských letovisk jako Bibione nebo Lignano. Hrací automaty, barevná tříšť, letní šaty, potápěčské brýle – všechno to na místní promenádě najdete. O to ale v Tiberias nešlo, aspoň ne nám. Jeden den jsme chtěli objet jezero na kole, to jsme ale ve 40 stupních zavrhli. Je to 60 km a byla by to letos první vyjížďka, takže raději jsme zvolili pohodlnější způsob dopravy.

Půjčili jsme si auto a vyjeli do Golanských výšin – pohoří, které v Šestidenní válce Izrael nakonec sebral Sýrii a ze kterého je vidět za pěkného počasí i Damašek. Golany jsou krásně zelený, z vrcholků jsou úchvatný panoramata a pořád tam najdete hodně pozůstatků války se Sýrií, třeba minová pole (jasně značená), tanky, na které se dá vlézt, zánovní zákopy a bunkry – takže ráj pro milovníky historie 20. století nebo obecně vojenské historie.

V Golanech se taky pěstuje víno, takže jsme se zastavili v jednom z vinařství (Pelter), kde nás pohostili ochutnávkou asi 6-7 vzorků místního vína zadarmo (skvostné chardonnay) a k tomu si dali za 50 ILS porci sýrů. Kluky nejvíc zaujalo, že servírka neměla podprsenku, nás s Dádou zaujalo víno a focení sýrů na Instagram. Zkrátka pro každého něco. Stihli jsme i koupačku v Galilejském jezeře – no zkrátka takový Konětopy.

DEN 10-11: TEL AVIV

Poslední den a noc jsme strávili v Tel Avivu. Zfoukli jsme ještě jednou Ha Karmel trh, koupili asi kilo koření, našli luxusní restauraci s terasou The Prince, ve všední dny s nabídkou jídlo+pití za 49 ILS a dali poslední vínko na pobřeží moře. Ráno 11. den jsme odlítali v 11:30 ráno, takže jsme se akorát dopravili na letiště, prošli všema kontrolama a pápá.

 

ROZPOČET NA OSOBU: 25 700 KČ

Celkově nás to vyšlo cca na 25 700 Kč na osobu na těch 10 dní. S tím, že jsme si s sebou nevezli žádné jídlo, v restauracích měli tak 6-7 jídel a zbytek nakoupili v supermarketu (vejce, humus, tuňák, rybičky, těstoviny, burákový máslo, chleba, pita atd.) Za to jsme si relativně dopřávali víno a pivo, tak obden jsme byli večer na drink v restaruaci, obden jsme pili piva ze supermarketu. Nejvíc ušetřit by samozřejmě šlo na ubytku v dormech a kdybychom se vyvarovali kafíček a víneček. Ale co by to pak bylo za dovču?

Naopak si myslím, že jsme možná mohli zkusit zaplatit si soukromého průvodce na staré město v Jeruzalémě, možná bych to tam pak více ocenila.

  • letenka – 5 500 Kč – s Wizzair, měli jsme jedno zavazadlo 20kg, to jsme vyřešili tak, že dva batohy, každý cca 10 kg jsme narvali to velké igelitové tašky a checkli to jako jedno zavazadlo. Vzhledem k tomu, že s Wizzair stojí zavazadlo asi 2 500 Kc, tak si myslím, že se takováto prasárna vyplatí.
  • hotely – 7 600 Kč – většinou jsme spali v samostaných ložnicích, ať už se sdílenou nebo vlastní koupelnou, jen jednu noc v poušti jsme spali v dormu
  • půjčení auta a benzín – 1 350 CZK – 2 dny auto + benzin, cca 300 km, z toho 1 den a 150 km ve čtyřech (tj celková cena za auto byla cca 3 600 Kč, a to jsme měli plné pojištění a dva zaplacené řidiče)
  • transport – 1 850 Kč – autobusy mezi městy, po městě, taxík z letiště
  • vstupy – 1 300 Kč – vstupy se platí i do národních parků, kdybyste jich chtěli vidět víc, existuje permice
  • SIM karta – 600 Kč – koupili jsme si místní SIMku, abychom se navzájem dovolali, abych já mohla postovat na instáč a vzhledem k tomu, že jsme neměli 100 % plán, tak abychom mohli plánovat průběžně
  • jídlo, pivo, vodnice – 6 410 Kč
  • ostatní – 1 050 Kč – to jsou suvenýry, poplatky za WC a podobně

Chtěli byste se podívat do Izraele?

3 months ago

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *