O blogu, a trochu o mně

Nejtěžší pro mě je oprostit se od toho, jestli jsou texty dokonalé - a jestli se setkají se 100 % úspěchem.

Protože na nic menšího nejedu.

A tak je tohle takové moje cvičení snášení kritiky, a "odevzdávání" svých výtvorů, i když bych měla pocit, že se na nich třeba dá ještě pracovat.

 

O všem na cestě za mým lepším já a o stavu neustálého kulturního šoku

Píšu o tom, co mě baví, šokuje a rozesmívá, co mě pomáhá cítit se dobře, a připadat si, že mi život jen tak neprotéká mezi prsty. Všechno co je relevatní pro 30ku, která neustále hledá tu svoji nejlepší podobu - a nic jí nikdy není dost dobré.

V červnu 2017 jsem se po šesti letech v Dánsku vrátila do Prahy, a nestačím se divit. Existuje spousta věcí, kterých si člověk dřív nevšímal, ale po návrat ho praští do nosu. Třeba posedlost Čechů svými automobily. Nebo to, že zásadně nepoužívají členy, když mluví anglicky. Nebo naprostá nelogičnost nejnovějších technologických vymožeností, jako je třeba Lítačka.

A to už vůbec nemluvím o rozdílech mezi vnímáním mým a většinové společnosti cizinců, EU, dodržování pravidel atd.

Od představ o ideální společnosti, po denodenní trápení se s oblečením, které je vždy těsnější, než bych ráda.

Mým dalším problémem je se soustředit na jednu věc. A tak tu najdete informace o všem, co mi zrovna trkne přes nos. Aplikace, cvičení, cestování, focení, restaurace, autech v Praze, službách a vůbec o všem.